Dílo Orbis pictus (Orbis sensualium pictus), jež poprvé vyšlo roku 1658 v Norimberku v latinsko-německé verzi, znamenalo praktické uskutečnění myšlenky Schola ludus (Škola hrou). Orbis pictus stojí na konci řady Komenského učebnic. Předcházela mu učebnice latiny Janua linguarum reserata (Dvéře jazyků otevřené, česky 1633) z roku 1631 a zjednodušená verze Januae linguarum reseratae Vestibulum (Předsíň), vydaná o rok později.
Jestliže Janua měla ve světě velký úspěch (již v roce 1642 byla přeložena do arabštiny), pak Orbis pictus byl senzací. Záhy byl vytištěn takřka ve všech evropských jazycích. První anglické vydání následovalo již roku 1659, verze se čtyřmi jazyky (latina, němčina, italština, francouzština) vyšla roku 1666. První česká mutace spolu s latinou, němčinou a maďarštinou spatřila světlo světa roku 1685 v Levoči.
Orbis sensualium pictus, později se zkráceným názvem Orbis pictus, byl učebnicí, v níž se plně uplatnily Komenského didaktické zásady formované již v Janua. Výuka jazyka musí být názorná, mnohem lépe se pamatují výrazy ve větách, které jsou seskupeny do jednotlivých témat. Vše je doplněno názorným obrázkem, v němž je díky jeho očíslování provazba na text. Kniha začíná úvodní kapitolou, zde je žák pomocí učitele uveden do látky a seznámí se s jednotlivými písmeny pomocí zvuků zvířat. Následují číslovaná témata (I–CL), která se dělí na ta, která se věnují Bohu, přírodě, živočichům, člověku včetně antropologie, povoláním, cestování, svobodným povoláním, etice, vojenství a náboženství. Jak učebnice začíná, tak také končí – poučením žáka učitelem:
„Tak jsi viděl úhrnem všeliké věci … Pokračuj nyní a čítej pilně jiné dobré knihy, abys byl učený, moudrý a nábožný. … Bůh s tebou!“.
V průběhu staletí se počet témat upravoval podle jednotlivých vydání, stejně jako se modernizovaly obrázky. Základní myšlenka díla ale přetrvává dodnes.
Poznámka:
Římská čísla v závorce jsou odkazem na témata v Orbis pictus, citována jsou podle prvního vydání (Norimbergae, 1658). Český překlad vychází z překladu Josefa Chmely (Hradec Králové, 1833), který byl modernizován vydáním z roku 1942.
Ve fondu Digitalniknihovna.cz se nachází několik cenných vydání Komenského díla Orbis pictus, která si můžete prohlédnout online.
Mírně absurdní vydání z roku 1865 od Pavla Jehličky, ve kterém autor svérázně interpretoval základní Komenského myšlenku, že vysvětlovaný text má být doprovázený ilustrujícím obrazem. Přiložené obrázky, které se nacházejí v zadní části díla, se prakticky vůbec nevztahují k popisovaným tématům.
Školní učebnice pro střední školy z roku 1873, kterou podle Komenského napsal a pro svou dobu modernizoval František Patočka. Dílo v česko-německé verzi bylo vytvořeno v Táboře roku 1869. Nachází se v něm dobové obrázky, jako je secí stroj samomlat nebo popisy chování dobytka. Vše je vyvedeno v reáliích poloviny devatenáctého století.
První republika rozhodně nemohla opomenout vydání Komenského díla. Předkládaný Orbis pictus vycházel z prvního latinsko-německého vydání z roku 1658, v poznámce v dolní části strany je přeložen do češtiny. Vydání bylo doplněno studií o díle od prof. Hertvíka Jarníka, který byl v letech 1919-23 ředitelem Zemské knihovny moravské v Brně (dnes MZK).
„Bůh jest ze sebe sama od věků na věky nejdokonalejší a nejblahoslavenější bytost;“
Od Boha je vše odvozeno a vše v něm lze nalézt, i útěchu. Nejdůležitější ctností pro Komenského je nábožnost, kterou označuje za „královnu ctností“.
Jaké jsou Komenského nebe a vesmír? Mají své rozměry nebo jsou nekonečné? Na nebe sedmnáctého století můžeme nazírat několika způsoby. Nebe můžeme chápat jakožto svět viditelný, „který obchází zemi s uprostřed stojícím Sluncem“ (III), kde se nalézají mračna, vítr, ve dne svítí na svět slunce.
Vrána kráká á á, ovce bečí bé é é, kobylka vřeští cí cí, dudek dudá du du. Část o zvířátkách, jejich zvuky patří k nejslavnější části Orbis Pictus. Důležité je naučit dítě „živou a hlasitou abecedu“. (Úvod) Zvuky mají abecední řazení, od vrána dělá á á přes had syčí s s po střeček bzučí z z. Zvířátka jsou v díle součástí Bohem stvořeného světa.
Komenského člověk je člověk sedmnáctého století, který má fyzickou stránku, duši a je součástí lidského společenství, kde má před Bohem svou danou roli. V Orbis Pictus je člověk pojímán v několika rovinách, kterým odpovídají patřičné kapitoly (XXXV-XLIII).
1) Člověk jako stvoření Boží
2) Vnější znaky člověka, jež popisují samotnou fyzickou podobu
3) Vnitřní anatomie lidského těla, která popisuje samotné fungování lidského těla
4) Smysly vnější a vnitřní
5) Lidská duše
Člověk má svou roli před Bohem, tu můžeme vidět v postavení v rodině, ve společnosti, ve výkonu určitého povolání. Člověk žil v manželství, které „od Boha jest ustanoveno v ráji ku vzájemné pomoci a rozmnožení pokolení lidského.“ (CXVIII)
Co je to město v sedmnáctém století? Město má mnoho významů, v Orbis pictus ho Komenský popisuje jako: „Ze mnoha domů bývá ves neb městečko aneb město. Ono i toto se opevňuje i obkličuje hradbami (zdí), valem, náspy a kolím… “ (CXXII-III).
Smrt a umírání byly v raném novověku běžnou součástí života a náboženství. Neznamenala definitivní konec, byla bránou do věčného života, kde se shledáme s Bohem a příbuznými.
Moravská zemská knihovna
Kounicova 65a
601 87 Brno
