Orbis pictus

Průvodce dílem
Orbis pictus

Nebe

jakožto svět viditelný a svět představ

Jaké jsou Komenského nebe a vesmír? Mají své rozměry nebo jsou nekonečné? Můžeme si položit tuto otázku? Na nebe sedmnáctého století je možné nazírat několika způsoby. Nebe můžeme chápat jakožto svět viditelný, „který obchází zemi s uprostřed stojícím Sluncem“ (III), kde se nalézají mračna, vítr, a ve dne svítí na svět slunce. „V noci svítí měsíc a hvězdy třpytí se“. Toto nebe můžeme pojmout smysly, „nebe má v sobě oheň, hvězdy. Oblaka visí v povětří“ a pod nimi létá ptactvo (II). Komenského svět je antropocentrický, jeho podstatou je Bůh. Nebeská tělesa, jako jsou hvězdy, jsou stvořena pro člověka, aby mu svítila. Nad tímto světem fyzickým, ohraničeným hvězdami, se nacházel svět duchovní, v jehož nejvyšší sféře dlel samotný Bůh. Představu antropocentrických hvězd nabourává jen o deset let mladší Otto von Guericke, který tvrdí, že hvězdy svítí proto, aby osvětlovaly své planety. Sedmnácté století je dobou změny chápání světa, nebe i vesmíru, kdy představy tradované od antiky a posvěcené křesťanstvím byly konfrontovány s novými poznatky.

Geocentrický systém, v jehož centru je Země, nebyl samoúčelný, jeho přirozenou součástí byla teologie. Teologie zde nebyla dogmatem, spíše se hodí označení teologie přírody, a dávala světu řád. Země v tomto systému byla nehybná a nacházela se vespod, nad ní se pohybovala nebeská tělesa. Tycho de Brahe, zastánce geocentrického systému, který však připouštěl pohyb těles okolo Slunce, k pohybu Země poznamenává, že je nesmyslné hýbat nečistou Zemí, která se nachází vespod. Místo toho by se hýbala nebeská tělesa, kterým byla dána vlastnost vznešeného a důstojného pohybu nacházejícím se v éteru, nebeském prostoru, zatímco Zemi byl dán klid. V tomto systému má své místo Země, na ní člověk, nad nimi Nebe a Bůh.

Geocentrickému systému a řádu světa věnuje Komenský v Orbis pictus mimořádnou pozornost. Můžeme to vidět i na skladbě díla. Nejprve je probrán Bůh (I), pak Svět (II), poté Nebe (III), Oheň, Vzduch, Voda, Oblaka a nakonec Země (IV-VIII). Neboli všemocný Bůh vše řídí a stvořil svět, nad kterým je nebe, a součástí tohoto světa jsou čtyři živly, ze kterých je vše stvořené. Země poskytuje své plody (IX), dále kov (X) a kámen (XI). V druhé polovině díla je probíráno vzdělání, které končí kapitolou Mudrctví-Filosofie (CI), která začíná „Badatel o přírodě zkoumá všeliké stvoření v přírodě.“

Po kapitole následuje Zeměměřičství (CII), Koule nebeská (CIII), kde je probrán i horoskop, Polohy oběžnic (CIV), Podoby měsíce (CV), Zatmění (CVI), Zemská koule (CVIIa) a Zemská koule (CVIIb). Po části popisující polohu Země následuje mravouka a lidské ctnosti. Dílo končí popisem manželství, města, lidských institucí a povolání. Samotný závěr je věnován náboženstvím, prozřetelnosti boží a poslednímu soudu (CXLIX). Zeměměřičské kapitoly prakticky ilustrují geocentrickou představu Komenského, příkladné je zobrazení Koule nebeské či Polohy oběžnic. Daný systém, kde Země (člověk) je dole a nad ní nebe (Bůh), doplňují lidské ctnosti, kterými má být řízena lidská společnost, jež se má opírat o Boha, který nás bude nakonec soudit.

Geocentrický systém, který popisuje Komenský v II. kapitole Orbis pictus „Nebe se točí a obchází zemi“ (III), má svůj řád a rozměr. V průběhu sedmnáctého století byl nahrazen pojetím nekonečného vesmíru, kde Země je pouhým bodem. Nový systém, začínající heliocentrickou představou Mikuláše Koperníka, jehož nejvýraznějšími představiteli byli Christopher Grienberger, Johannes Kepler, Galileo Galilei či Isaak Newton, byl založen na zpřesněném pozorování, které dokazovalo mnohem větší vzdálenosti a nezávislost nebeských těles na Zemi. Bůh se ale neztratil ani v novém systému. Jeho moc můžeme pozorovat v nekonečném rozměru vesmíru. Nastala doba, kdy se odděluje teologie přírody od přírodních věd. Nekonečný vesmír tak může být i mravní entitou.