Člověk má svou roli před Bohem, kterou můžeme vidět v postavení v rodině, ve společnosti a ve výkonu určitého povolání. Člověk žil v manželství, které „od Boha jest ustanoveno v ráji ku vzájemné pomoci a rozmnožení pokolení lidského.“ (CXVIII). „Manželé dostávají požehnáním Božím dítky a stávají se rodiči. Otec plodí a matka rodí“. (CXX) Jak můžeme vidět z Komenského ukázky, raně novověkou rodinu určovaly tradiční patriarchální vztahy s danou hierarchií. Každý zde měl své vymezené místo, které bylo dáno postavením v rodině či jeho věkem: „Potom se učí [dítě] choditi v běhátku, hraje si řehtačkami, a počíná mluviti. Rostoucím věkem zvyká nábožnosti a práci. I treste se není-li poslušné. Děti jsou povinny rodičům ctí a povolností. Otec živí děti svou prací.“ (CXX) Plodem rodiny byly děti, které byly požehnáním Božím, smyslem bylo dát jim vzdělání, nábožnosti, tedy seznámit je s vírou v Boha a naučit je povolání. Raně novověká rodina byla vícegenerační, zahrnovala i prarodiče. Rozlišení příbuznosti bylo mnohem podrobnější, než je tomu dnes.
V rodinách, mnohdy ztotožňovaných s pojmem dům, se práce dělila na mužskou a ženskou: „Pán (hospodář) má pacholky (sluhy); paní (hospodyně) děvečky. Oni jim poroučejí díla a rozdělují úkoly, které se od nich věrně konati mají, bez reptání a bez škody. Za to se jim dává mzda a výživa.“ (CXXI) Na příkladu hospodářství spatřujeme nejen hierarchizaci, ale vidíme, že o hospodářství se starali jak muži, tak ženy, přesto to byl otec považovaný za toho, který „živí děti svou prací.“ Čím bylo hospodářství domu jednodušší, tím významnější bylo postavení ženy na jeho ekonomice. Žena se navíc musela vždy ještě starat o domácnost. Jednalo-li se například o drobného rolníka, žena pracovala nejen na poli, ale měla na starost i děti a domácnost. Mluvíme-li zde o rodinách a jejich dětech, je nutné zmínit, že samozřejmě existovali i nemanželští potomci. Jejich sociální postavení ale bylo mnohem horší a nemohli vykonávat mnohá povolání. Být nemanželským dítětem bylo v této době stigmatem.
Velkou část profesí bylo většinou možno vykonávat jen ve městech. Patřila mezi ně mnohá řemesla, jež byla organizován v cechu, či svobodná povolání. Mnohá z těchto řemesel a povolání byla na sobě závislá. Můžeme to spatřovat i ve skladbě Orbis pictus. Člověk - poutník napíše psaní (XCI), to je z papíru (XCII), který se musí vyrobit, potisknout v knihtiskařství (XCIII) a udělat z něj knihu, prodat v knihárně (knihkupectví) (XCIV), nechat svázat knihařem (XCV) v knihu (XCVI). Když máme knihy, můžeme vybudovat školy (XCVII), kde dostanou děti vzdělání, v něm mohou pokračovat ve studovnách (XCVIII), „kde studující odloučen od lidí samoten sedí učení oddaný, načítá knihy, … Při svíčce (v noci) pracovati chtěje“. Kruh se uzavírá, když „List se skládá, nápis naň dělá a pečetí se.“ (XCVIII) Toho jsme schopni jen kvůli dobrému vzdělání, které nám dali rodiče.