Člověk má svou roli před Bohem, kterou můžeme vidět v postavení v rodině, ve společnosti a ve výkonu určitého povolání. Člověk žil v manželství, které „od Boha jest ustanoveno v ráji ku vzájemné pomoci a rozmnožení pokolení lidského.“ (CXVIII). „Manželé dostávají požehnáním Božím dítky a stávají se rodiči. Otec plodí a matka rodí“. (CXX) Jak můžeme vidět z Komenského ukázky, raně novověkou rodinu určovaly tradiční patriarchální vztahy s danou hierarchií. Každý zde měl své vymezené místo, které bylo dáno postavením v rodině či jeho věkem: „Potom se učí [dítě] choditi v běhátku, hraje si řehtačkami, a počíná mluviti. Rostoucím věkem zvyká nábožnosti a práci. I treste se není-li poslušné. Děti jsou povinny rodičům ctí a povolností. Otec živí děti svou prací.“ (CXX) Plodem rodiny byly děti, které byly požehnáním Božím, smyslem bylo dát jim vzdělání, nábožnosti, tedy seznámit je s vírou v Boha a naučit je povolání. Raně novověká rodina byla vícegenerační, zahrnovala i prarodiče. Rozlišení příbuznosti bylo mnohem podrobnější, než je tomu dnes.
