Co je to město v sedmnáctém století? Město má mnoho významů, v Orbis pictus ho Komenský popisuje jako: „Ze mnoha domů bývá ves neb městečko aneb město. Ono i toto se opevňuje i obkličuje hradbami (zdí), valem, náspy a kolím. Uvnitř okolo zdí jest městiště. … Do města se chodí z předměstí branou přes most. … Na předměstích jsou zahrady a dvorce, jakož i hřbitovy. V městě jsou ulice kamenem dlážděné, tržiště (někde s podsíněmi) a uličky. Obecní domy jsou uprostřed města.“ (CXXII-III).
V raném novověku žily asi tři čtvrtiny obyvatel na venkově a zhruba čtvrtina ve městech. Města měla většinou řemeslně-obchodní charakter a vesnice zemědělský. Tomu odpovídalo i sociální složení obyvatel. Vesnice mohly tvořit jednotky i desítky usedlostí, které byly většinou mnohem více závislé na své vrchnosti, ať již duchovní či světské, než města. Města se od vesnic nelišila jen svou velikostí, ale právním statutem. Symbolem města byla samospráva a hradby, které vymezovaly nejen město, ale i jeho společnost. Dalším viditelným znakem města byly jeho vyšší domy, než jaké byly vidět na venkově. Měšťan se od sedláka, mnohdy bohatšího než on, lišil svým způsobem života a možnostmi, které mu skýtalo město. Město bylo ovšem centrem obchodu a řemesel, kam i onen bohatší sedlák musel dojet.
Město nebylo jen fyzickou sídelní jednotkou více domů, ale jednalo se o uzavřenou společnost, pro kterou byl vlastní kolektivismus, jednota a svornost. Městská společnost se snažila tuto jednotu udržet a asimilovat menšiny a příchozí jednotlivce. Člověk má v takovémto městě své místo dané rodinou, sociálním postavením, povoláním a dalšími okolnostmi. V průběhu raného novověku dochází k pomalému nabourávání tradičního města. Jednotu obce narušuje národnostně různorodá migrace, jednotu náboženskou zase reformace. Města se podřizují byrokratizaci státního aparátu a změny v ekonomice, kdy šlechta začíná podnikat ve vlastní režii, konkurují jejich hospodářství. Město je pro Komenského i symbolem světa, jeho alegorií, která připomíná labyrint. Do města vstupujeme branou života, vykonáváme zde povolání, máme rodinu. Na konci života město opouštíme. Skutečný život je však život v Bohu.
Město od sedmnáctého století, jako i celá lidská společnost, prochází proměnou. V českých zemích existují určitá specifika, po Bílé hoře se obnovuje náboženská jednota. Vzhledem k válečným událostem došlo k polovině sedmnáctého století k populační degresi. Rozšiřování a růst měst je tak záležitostí konce století a století následujícího.
Moravská zemská knihovna
Kounicova 65a
601 87 Brno